„Iohannes natus quondam Welflini de Pomuk, clericus Pragensis dyocesis, publicus auctoritate imperiali notarius – Jan, syn zemřelého Velflína z Pomuku, klerik pražské diecéze, z císařské moci veřejný notář“.
Již tato první známá prostá formule na notářském osvědčení z roku 1369 obsahuje vše, co je možno zjistit o mládí světce. Jestliže byl Jan z Pomuka v roce 1369 veřejným notářem, muselo mu být jistě víc než dvacet let. Narodil se tedy pravděpodobně někdy v letech 1340 – 1350. V té době bylo v Čechách na pět Pomuků. Přesto však není o určení správného rodiště pochyb. Jednalo se o trhovou ves v blízkosti stejnojmenného cisterciáckého kláštera, založeného mateřským ebrašským klášterem roku 1145. Opata pomuckého kláštera zmocnil v roce 1234 král Václav I. k ustanovování soudců, kteří měli v Pomuku a Blovicích soudit zločince, dopadené na klášterním panství. V letech 1355 – 1367 se v Pomuku, jehož jméno se už od poloviny 13. století připomínalo i jako Nepomuk a které nakonec zatlačilo starší název, udává rychtář Velflín nebo Volflín, považovaný běžně za Janova otce, jenž měl od opata kláštera propůjčené právo soudce. Samo jméno (zdrobnělina z německého Wolfgang) naznačuje jeho německý původ. Jeho funkce snad i jistou zámožnost. Notář Jan byl zřejmě potomkem kolonistů, kteří zejména ve 13. století přicházeli osidlovat česká klášterní panství. O jeho matce nevíme nic. Malý Jan snad mohl být pokřtěn v kostele sv. Jakuba. Avšak i nabytí jeho základního vzdělání, které se mohlo odehrávat při tomto kostele či v pomuckém klášteře, není ničím potvrzeno.
Podle tradice se nacházel Janův rodný domek na místě dnešního poutního kostela sv. Jana Nepomuckého. Údajně se zde nacházelo stavení „U sv. Jana“ a lidé se tam chodívali často modlit. Roku 1639 jej na popud Kašpara Drauškoviuse kupuje i se sousedními domy hrabě František Matěj ze Šternberka a po jejich zbourání zde zakládá malou svatyni k úctě Jana. Kostelík byl dokončen až v roce 1654 a musel být zasvěcen sv. Janu Křtiteli, protože Jan Nepomucký ještě nebyl uznán svatým. Vyhořel spolu s městem roku 1689, ale za dva roky byl opět obnoven. Po Janově kanonizaci v roce 1729 proudívalo do Nepomuka mnoho procesí a malý kostelík již nemohl pojmout tak velké množství poutníků. V letech 1734 – 1738 jej nahradil nový kostel sv. Jana Nepomuckého a sv. Jana Křtitele vystavěný pravděpodobně podle plánů známého architekta Kiliána Ignáce Diezenhofera. Jedná se o pozoruhodnou neorientovanou stavbu s hlavním průčelím k jihu. Uprostřed lodi nalezneme oltářík, údajně přímo tam, kde se nacházela světcova kolíbka. Avšak ve skutečnosti přesné místo Janova narození určit nedokážeme.
Stovky kostelů na celém světě jsou zasvěceny sv. Janu Nepomuckému. Ale jen jeden stojí v jeho rodišti na místě starší svatyně, která byla jako první vystavěna pro Janovu slávu.
Mgr. Luděk Krčmář
vedoucí oddělení novějších dějin Západočeského muzea v Plzni